Veřejné finance - teorie
🇨🇿
In Checo
In Checo
Practique preguntas conocidas
Manténgase al día con sus preguntas pendientes
Completa 5 preguntas para habilitar la práctica
Exámenes
Examen: pon a prueba tus habilidades
Pon a prueba tus habilidades en el modo de examen
Aprenda nuevas preguntas
Modos dinámicos
InteligenteMezcla inteligente de todos los modos
PersonalizadoUtilice la configuración para ponderar los modos dinámicos
Modo manual [beta]
Seleccione sus propios tipos de preguntas y respuestas
Modos específicos
Aprende con fichas
Escuchar y deletrearOrtografía: escribe lo que escuchas
elección múltipleModo de elección múltiple
Expresión oralResponde con voz
Expresión oral y comprensión auditivaPractica la pronunciación
EscrituraModo de solo escritura
Veřejné finance - teorie - Marcador
Veřejné finance - teorie - Detalles
Niveles:
Preguntas:
101 preguntas
| 🇨🇿 | 🇨🇿 |
| Veřejné finance | ⟶ Specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty; VF zkoumají ekonomické problémy, analyzují finanční vztahy mezi ekonomickými subjekty a platí podmínka, že jedním z ekonomických subjektů je stát |
| Ekonomie řeší problém | Limitované zdroje X neomezené potřeby |
| Ekonomické subjekty | ⟶ Bojují o zdroje, jsou jimi: domácnosti, firmy, stát •pokud jsou vazby jen mezi domácnostmi a firmami – oblast soukromého sektoru – VF sem nevstupují •pokud přibude stát – smíšená ekonomika, kde vedle soukromého sektoru existuje sektor státní (veřejný) |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO | Daně = pravidelná povinná platba domácností vůči státu z čeho je daň vybírána = předmět daně • Příjem (důchod) domácnosti, spotřeba (ze spotřeby), majetek |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - majetkové daně | ⟶ Vybírány z majetku, jejich váha na objemu vybíraných daní klesá, v ČR jsou nízké – je to např. silniční daň (je jako jediná účelová, vybere se z aut a použije se na dopravní infrastrukturu), dědická daň, darovací daň, daň z nemovitosti (peníze zůstanou v rozpočtu, na jehož území ta nemovitost leží) |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - důchodové (příjmové) daně | ⟶ DPFO (daň z příjmů fyzických osob) – jediná důchodová daň plynoucí z domácností, domácnosti mají určitý příjem |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 1) daně FO - daně ze spotřeby | Daň ze zboží a služeb, které domácnost používá, vzrůstající tendence v ČR • univerzální daň – na veškerou spotřebu (na všechno zboží a služby) která prochází trhem – DPH • selektivní daň – akcízy – (pouze na něco), uvalena jen na zboží a služby s nízkou cenovou elasticitou poptávky – spotřebitelé se této spotřeby neradi vzdávají (i přes rostoucí cenu), je těžké nalézt substitut, škodí zdraví (např. alkohol, cigarety a další tabákové produkty, …) primárním důvodem = je z nich jistý daňový výnos |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 2) daně PO | ⟶ DPPO (daň z příjmů právnických osob) – výše sazby této daně může ovlivnit konkurenceschopnost státu, proto má tendenci klesat – velikost sazby této daně je používaná jako konkurenční nástroj (konkurenční výhoda); Maďarsko zvýšilo sazbu, Malta ponechala stejnou, ostatní sáty pokles => aby přilákaly firmy a investory |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 3) dotace | Finanční prostředky do soukromého sektoru, stimulace ekonomických subjektů k určitému chování • dotace – finanční podpora firem, které vyrábějí určité výrobky ⟶ volné (neúčelové) dotace – není určeno, na co mají být použity => vyvolávají důchodový efekt ⟶ vázané (účelové) dotace – je určeno, na co smí být peníze použity => vyvolávají substituční efekt (i důchodový) – vyvolávají změnu chování příklad substitučního efektu – např. dotace zemědělcům na produkci řepky olejky => všude řepka olejka – nahradila všechny ostatní plodiny ⟶ často nástroj lobbistů, ovlivněny subjektivním rozhodováním • veřejné zakázky – aby PO vyráběly veřejné statky a služby (cca 550 mld. Kč!) |
| Propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: 4) transferové platby ( | ⟶ (sociální) – široká vazba, silný ekonomický tok – redistribuční důvodem jsou sociální charakteristiky domácností (z těch plyne nárok na transferové platby): • dosažení určité věkové hranice, věk domácnosti => starobní důchod • nezaměstnanost => podpora v nezaměstnanosti – vestavěný stabilizátor • zdravotní stav domácnosti – dočasné zhoršení zdravotního stavu => nemocenská (nemocenské dávky) – trvalé zhoršení zdravotního stavu => invalidní důchod • počet nezaopatřených dětí v domácnosti => porodné, přídavky na děti, … |
| Charakteristiky VF nedobrovolnost | MUSÍM do vztahu vstoupit ⟶ vztahy ke kterému jsou subjekty přinuceny zákonem => zákony, vyhlášky • jsou sankce za porušení zákona a právo je vymahatelné • důsledky nedobrovolnosti – všichni se snaží maximalizovat to, co dostanou od státu a všichni se snaží minimalizovat to, co státu zaplatí (daňovou povinnost) – s nedobrovolností jsou spojeny vysoké administrativní náklady na odstranění negativních důsledků! ⟶ nesoulad mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů – deficit veřejných rozpočtů (roční saldo) – výdaje vyšší než příjmy ⟶ pokud deficit budeme mít delší dobu, musíme to nějak profinancovat => veřejný dluh • kontrola, aby lidé nezneužívali sociální dávky a aby neplatili menší daně, než mají – narůstají administrativní náklady |
| Charakteristiky VF neekvivalence | ⟶ neexistuje potvrzení, že to, co jedinec na daních odvede a co jedinec od státu získá, je stejné • přes veřejné finance dochází k přerozdělování důchodů • princip solidarity – mezi mladými a starými, zaměstnanými s nezaměstnanými, bohatými s chudými, zdravými s nemocnými – velmi subjektivní – Evropa je solidárně naladěna => evropské země musí mít vyšší daně, aby tu solidaritu stihli zaplatit může vést k ekonomickým problémům – past nezaměstnanosti (sociální dávky, resp. solidarita je tak vysoká, že to nenutí lidi hledat si práci) • neekvivalence – přerozděluje se hlavně přes transfery |
| Charakteristiky VF nenávratnost | ⟶ finančních vztahů v rámci veřejných financí • nelze provést „reklamaci“ finančních vztahů v rámci veřejných vztahů (firma nemůže přestat platit silniční daň jen proto, že je kvalita silnic hrozná) • reklamace veřejných financí probíhá jedině přes volby, tzn. nepřímo |
| Funkce VF a) Stabilizační funkce | ⟶ důvodem je vývoj základních makroekonomických veličin ⟶ cíl: minimalizovat výkyvy hospodářského cyklu (tempo růstu HDP (q), míra nezaměstnanosti (u) => přímo; inflace, platební bilance => nepřímo – měnová politika) ⟶ spočívá ve využívání rozpočtových příjmů a výdajů k ovlivňování hospodářské situace státu – VF tedy dokážou ovlivňovat nerovnovážný vývoj ekonomiky (snaha ovlivnit hlavně tempo růstu HDP a míru nezaměstnanosti) ⟶ nástroje (snaží se působit proticyklicky – snaha zmenšovat výkyvy hospodářského cyklu): • diskreční opatření – zpravidla jednorázová, nereagují na vývoj ekonomických veličin; vyžadují souhlas vlády, či dalších subjektů; mohou být přesněji cílené, ale jejich nevýhodou je časové zpoždění (rok 2009 – šrotovné) • vestavěné stabilizátory (automatické) – reagují na změnu ekonomických veličin; zabudovány v legislativě, nástroje fungují automaticky, ihned; výdajového i příjmového typu ⟶ snaha státu o proticyklickou politiku (a. hospodářský, b. politický cyklus) |
| Funkce VF a) Stabilizační funkce - hospodářský cyklus | ⟶ osa x – čas, osa y – tempo růstu HDP ⟶ pokud ekonomika roste – snaha zabránit přílišnému růstu, zvyšuje se daňová zátěž (politicky nepopulární), snižují se veřejné výdaje => vzniká přebytek VF ⟶ pokud ekonomika klesá – daňová zátěž se snižuje, rostou veřejné výdaje, stimulace ekonomiky = vzniká deficit (měl by být financován přebytkem z minulých let), ale ovlivnění politickým cyklem ⟶ volby v růstové fázi cyklu, slib snížení daní a růst výdajů => není to proticyklická politika, ale procyklická! |
| Funkce VF a) Stabilizační funkce - politický cyklus | Ochota politiků naslouchat voličům je před volbami nejvyšší) |
| Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - nástroje | ⟶ cíl: změnit rozdělení spravedlnosti ve společnosti, zmírnit nerovnoměrnost rozdělení důchodů – je to ovšem velmi subjektivní mimoekonomické důvody – solidarita, míra spravedlnosti, rovnostářství. Nástroje: • výdajové: transferové platby • příjmové: daně – důchodové (osobní, příjmové – zajímá nás konstrukce daňových sazeb) požadavek na konstrukci daní: horizontální daňová spravedlnost, vertikální daňová spravedlnost • horizontální – pokud mají jedinci stejný důchod, měli by platit stejnou výši daně; člověk, který má děti (nezávisle na jejich počtu), by měl dostat více peněž než člověk, který děti nemá • vertikální – jiné sociální skupiny by měli mít různé transfery a daně – ten, kdo má více dětí, by měl také dostat více peněz; jedinec s vyšším příjmem má platit absolutně vyšší částku daně |
| Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - daně | ⟶ Pomocí konstrukce daní lze dosáhnout různého přerozdělení příjmů mezi obyvatelstvem ⟶ Příklad konstrukce daní, typy daní • Regresivní (degresivní) daň – s růstem důchodu klesá daňová sazba – politicky neprůchozí, nerespektuje vertikální spravedlnost • Lineární daň – stejná daňová sazba pro všechny, respektuje horizontální i vertikální spravedlnost (nicméně dopad na změnu je malý) • progresivní zdanění – s růstem důchodu roste daňová sazba ⟶ Klouzavá progrese – respektuje vertikální i horizontální spravedlnost; každý důchod jinou průměrnou daňovou sazbu ⟶ Stupňovitá progrese – celý důchod je zdaňován jednou sazbou (politicky neakceptovatelné) |
| Funkce VF b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) - měření účinku redistribuční daně | ⟶ Lorenzova křivka a Gini koeficient ⟶ Lorenzova křivka – měří míru rozdělení důchodu ve společnosti ⟶ grafické znázornění rozložení důchodů– obyvatelstvo na ose x seřazeno od nejnižších příjmů po nejvyšší ⟶ plocha mezi absolutní rovností a skutečnou Lorenzovou křivkou je tzv. Gini koeficient ⟶ ideální stav je, když Lorenzova křivka kopíruje uhlopříčku (křivka absolutní rovnosti), tehdy je Gini koeficient = 0 a rozložení majetku je optimální, nemusí se používat redistribuce ⟶ v realitě je ale většinou Lorenzova křivka prohnutá jako na obrázku, a tedy Gini koeficient je v intervalu (0;1) – malá část populace tedy vlastní větší část majetku => velké rozdíly mezi společenskými vrstvami ⟶ čím vyšší je koeficient, tím vyšší je míra nerovnoměrnosti ⟶ pokud by byl Gini koeficient = 1, pak by nejbohatší člověk vlastnil vše ⟶ v zemích, kde je vyšší koeficient, je tendence k levici, protože jsou velké rozdíly v sociálních vrstvách (Afrika, Jižní Amerika) |
| Funkce VF c) Alokační funkce | ⟶ cílem je zabezpečit dostatečné množství produkce, kterou by negarantoval soukromý sektor (kterou by trh nezabezpečoval v dostatečném množství) ⟶ mikroekonomické důvody selhání trhů: externality, veřejné statky, informační asymetrie, statky pod ochranou (poručnické, paternalistické) |
| Funkce VF c) Alokační funkce - 1) existence externalit | ⟶ externalita je porušení vztahu a rovnováhy mezi nákladem a užitkem • negativní (záporná) externalita – náklad, proti kterému nestojí užitek – snaha omezit produkci; aplikace daní – daňové znevýhodnění příp. dodatečnou daň (např. ekologické daně pro znečišťovatele) • pozitivní (kladná) externalita – užitek, proti kterému nestojí výnos – podpora producentů – jedinci inkasují, čerpají užitek bez vynaložení nákladů – daňová zvýhodnění – např. dotace, ve zdravotnictví – očkování, rentgenování; školství; věda a výzkum • snaha přes dotace produkovat pozitivní externality a přes zvyšování daní snižovat negativní externality |
| Funkce VF c) Alokační funkce - 2) existence veřejných statků | ⟶ statky kolektivní spotřeby, nelze určit, kolik kdo spotřebovává, statek užívají všichni současně ⟶ např. silnice, národní obran atd. – u soukromého statku lze určit, kolik kdo spotřeboval • pokud platí všechny charakteristiky, jedná se o čisté veřejné statky – financovány 100 % z veřejných rozpočtů (např. obrana, hygienická, epidemiologická služba) • pokud jedna z charakteristik neplatí, jedná se o smíšené veřejné statky – jejich produkce je částečně financována z veřejných rozpočtů, doplnění doplatky nebo poplatky (mají regulační charakter – snaha o omezení spotřeby daného statku) • soukromé statky jsou zcela nezávislé na veřejných rozpočtech |
| Funkce VF c) Alokační funkce - 3) informační asymetrie | ⟶ rozdílný přístup k informacím na poptávkové a nabídkové straně – může vést k informačnímu zvýhodnění • informační asymetrie je výrazná ve zdravotnictví – nízká (nulová) elasticita poptávky (pacient) ve zdravotnictví • trh ve zdravotnictví nemůže dobře fungovat, protože není možné změřit cenu lidského života – kdyby zde byl trh, mohlo by dojít např. k vysokému zdražení např. léků |
| Funkce VF c) Alokační funkce - 4) existence statků pod ochranou (paternalistické) | ⟶ státem nařízená spotřeba – tím, že by nebyla realizována spotřeba, byla by to dražší varianta – musí uvolnit finanční prostředky => vyprodukovat dostatečné množství; např. povinná školní docházka, povinné preventivní zdravotní prohlídky, povinné očkování, … - stát musí zabezpečit dostatečné množství |
| Funkce VF c) Alokační funkce - nástroje | ⟶ příjmové: hlavně daňové zvýhodnění nebo znevýhodnění • daňové zvýhodnění – nulová daňová sazba, zvýšení odčitatelné položky • daňové znevýhodnění – záporná externalita – vyšší daňová sazba, žádné odčitatelné položky, zavedení speciální daně ⟶ výdajové: hlavně dotace, účelové dotace (vyvolání substitučního efektu, změna chování producenta) |
| Veřejné statky | • pokud znám spotřebu jednoho, znám spotřebu celkovou – je zde nedělitelnost ve spotřebě, všichni spotřebovávají stejně • platí nevylučitelnost, vyvolává problém (fenomén) černého pasažéra (je velmi obtížné jej identifikovat a vyloučit ho ze spotřeby) – buď vystěhovat, nebo zlikvidovat, ale přes cenu není možné • platí nerivalita spotřebitelů • mezní náklady (spojené se spotřebou dalšího spotřebitele) = 0 |
| Soukromé statky | • plně funguje trh – celková spotřeba je zjistitelná načtením potřeb jednotlivých subjektů => existuje dělitelnost ve spotřebě • platí vyléčitelnost ze spotřeby – přes cenu (když bude vysoká cena, nelze spotřebovávat) • existuje rivalita spotřebitelů (např. povánoční slevy) • mezní náklady > 0 |
| Vládní selhání a) informace | • kvalita a kvantita, velké množství informací může znamenat lepší rozhodnutí, ale také větší náklad – někdy jsou náklady na získání informací vyšší než užitek z nich – standartní množství informací, které by mělo existovat, aby bylo vytvořeno nějaké opatření – velké množství informací komplikuje rozhodnutí |
| Vládní selhání b) časové zpoždění | • poznávací – souvisí s poznáním problému, souvisí s dostupností dat • rozhodovací a realizační rovina – legislativní – záleží na nastavení procesu, délka projednávání • přizpůsobovací – za jak dlouho bude na opatření reagováno, vyplývá z povahy ekonomických procesů, je rozdíl mezi fiskální politikou a měnovou politikou |
| Vládní selhání c) neodhadnutí reakce soukromého sektoru | • soukromý sektor se obecně snaží minimalizovat daňovou zátěž a maximalizovat profit, který stát dává •=> např. daň z oken => zazdívání oken, změna architektury; daň z ovocných stromů => vykácené ovocné sady |
| Vládní selhání d) absence bankrotu (dlouhé trvání špatných rozhodnutí) | • selekce subjekt, které se neumí přizpůsobit ekonomickým podmínkám – ve veřejném sektoru se bankrot nevyskytuje, na rozdíl od soukromého sektoru, kde jsou bankrotem potrestána neefektivní rozhodnutí • př. USA – státní zdravotní programy Medicare, Medicaid jeden program pro starší 65 let a jeden pro chudé – získaly velké množství voličů ve volbách, po dlouhou dobu jsou však deficitní – politicky nepopulární tyto programy rušit – politický cyklus může tedy přispívat k dlouhému trvání špatných rozhodnutí • v ČR – některé majetkové daně – náklady na výběr jsou vyšší než vybraná daň – ale bylo by nepopulární je rušit |
| Vládní selhání e) byrokracie - charakteristiky chování (byrokratický imperativ) | • vypozorování určitých vlastností, jak se byrokracie chová • monopol na informace – informační asymetrie • významná informační převaha – signalizuje, že je produkováno větší než optimální množství veřejných statků • snaha maximalizovat rozpočet = maximalizovat moc (nabídkový přístup k tvorbě rozpočtu) • snaha maximalizovat vlastní užitkové funkce – maximalizace prospěchu ze zdrojů všech ekonomických subjektů • snaha utratit disponibilní zdroje bez ohledu na kritérium efektivnosti a účelnosti • problém s měřením „výstupů“ • tendence k rozpínavosti (Francie, Japonsko) • dojem nepostradatelnosti (vytváření zdání nepostradatelnosti) – vytváří zdání, že my je potřebujeme |
| Vládní selhání e) byrokracie - Niskanenův model byrokracie: | ⟶ x – množství veřejných statků a služeb ⟶ y – náklady a benefity, vyjádřitelné v penězích ⟶ body A a B – náklady se rovnají užitku: B = C, čistý užitek = 0 => nevýhodné ⟶ Qoptimum – množství, které maximalizuje čistý užitek ⟶ byrokracie se snaží o maximalizaci B – C => disponuje tak větším rozpočtem, dochází k plýtvání s veřejnými prostředky ⟶ Qbyrokracie – Qoptimum = přebytek byrokracie (bujení, rozpínavost) |
| VF – základní otázky | ⟶ jak rozsáhlá má být redistribuce důchodů? ⟶ jak ovlivňovat hospodářský cyklus (dynamiku HDP)? ⟶ co a kolik se má vyrábět ve veřejném sektoru? ⟶ jak se uskutečňují kolektivní rozhodnutí? (individuální X kolektivní rozhodování, „veřejný“ zájem) ⟶ veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty – je obsažen v řadě právních norem, ALE platné právo neobsahuje jeho definici; veřejný zájem se řadí mezi tzv. neurčité pojmy |
| Teorie veřejné volby | •jak se rozhoduje o tom, co bude realizováno? zkoumá způsoby kolektivního rozhodování •snaha o propojení ekonomiky a politiky – zkoumání politiky s použitím metodologických nástrojů teoretické ekonomie •vznik v první polovině 20. století • významní autoři: A. Downs (politický cyklus), K. Arrow, W. A. Niskanen, … |
| Veřejná volba | ⟶ Veřejná volba: • Vědní disciplína, zkoumá volební pravidla, chování voličů, politických stran, byrokracie • Zkoumá druhy kolektivního rozhodování ve veřejném sektoru, vyjednávání mezi subjekty na politickém trhu • Aktéři – voliči, politické strany, byrokracie a zájmové skupiny veřejná volba – přeměna individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí ⟶ Veřejná volba – rozhodování ve veřejném sektoru • Předmětem a kritériem rozhodování – veřejný zájem (?) • Při veřejné volbě – vyjednávání mezi jednotlivými subjekty podle vybraných pravidel • Rozhoduje se v rámci tzv. politického trhu ⟶ Analogie politického a ekonomického trhu (Downsovská analýza) |
| Aktéři veřejné volby | • Nabídka (nabídková strana) = politici => nabízí program = zboží; politické programy jsou velmi obsáhlé ⟶ Snaha: maximalizovat počet hlasů získaných od voličů • Poptávka: voliči • Zájmové skupiny (nátlakové skupiny) – skupina osob, jež se snaží maximalizovat svůj prospěch, snaží se ovlivnit voliče a politické strany – zájmové skupiny a byrokracie mohou být chápány různě, někdy jako nabízející a někdy jako poptávající na politickém trhu • Byrokracie |
| Charakteristika politického trhu | • Krátkodobý horizont – preference aktivit s krátkodobým efektem – preference současnosti (viz politický cyklus) – politici chtějí, aby výsledky jejich práce byly co nejdříve vidět • Politická rozhodnutí uvádí do praxe – byrokracie – nevolená, jmenovaná • Racionální ignorance voličů (C > B Downs 1957) – náklady na získání informací jsou vyšší než užitek z volby – důvod nízké účasti ve volbách |
| Politické strany | • Nabídka = program politických stran, obsahuje velmi široké spektrum témat, aby oslovil co nejvíce voličů; často se programy jednotlivých stran překrývají; politické strany svými programy většinou cílí na voliče mediána = volič, který za určitých podmínek může rozhodnout, kdo bude vítězem |
| Voliči | ⟶ poptávka voliče je ovlivněna axiomy: • 1) axiom úplnosti (předpoklad úplnosti) – volič si dokáže uspořádat všechny nabízené varianty v souladu se svými preferencemi; většinou není splněn, volič je většinou schopen určit první a poslední místo • 2) axiom tranzitivity (tranzitivní chování) – volič si dokáže udělat žebříček stran podle toho, jak uspokojuje jeho potřeby; podle toho, jak se volič rozhodl již 2x, lze předpokládat, jak se bude rozhodovat i potřetí (pokud A > B a B > C, lze předpokládat, že A > C) • 3) axiom výběru (předpoklad výběru) – volič preferuje tu variantu, která maximalizuje jeho užitek a uspokojení ⟶ racionální ignorant – volič, který záměrně nejde k volbám, protože poměřuje náklady a užitek ⟶ volit či nevolit? – platí: • rovnost hlasů – je správné, že platí rovnost hlasů? – vede se kolem toho bouřlivá diskuse, ale nakonec se všichni shodnou na rovnosti hlasů • tajné hlasování – nikdo se nesmí dozvědět, jak kdo konkrétně hlasoval • právo volit – vázáno na věkovou hranici a způsobilost k právním úkonům, mají osoby starší 18 let, v Rakousku tuto hranici posunuli na 16 • právo být zvolen – vázáno na věkovou hranici, která je vyšší než u práva volit |
| Byrokracie | • byrokratický imperativ • uvádí v život kolektivní rozhodování |
| Zájmové skupiny Klasifikace zájmových skupin pro potřeby teorie veřejné volby: | ⟶ seskupení osob, které mají společný cíl (cíl – maximalizace vlastního užitku) – ovlivňují ostatní subjekty „politického“ trhu ⟶ dle cílů: ochranné zájmové skupiny (odbory), podpůrné zájmové skupiny ⟶ dle „společného zájmu“: • profesní zájmové skupiny – spojuje je jejich profese – např. daňoví poradci (velmi silná zájmová skupina, je pro ně žádoucí, aby byly daňové zákony co nejsložitější), lékaři (silná zájmová skupina, mají velkou informační převahu; nástrojem stávky, demonstrace), právníci, zemědělci (prostřednictvím lobbistů ovlivňuje způsob rozdělování dotací z fondů EU), … • na základě místa, odkud členové zájmové skupiny pocházejí – např. poslanci z jedné lokality (v rámci svého města se hádají a soupeří mezi sebou, ale jak jde o to, jak získat co nejvíce peněz ze státního rozpočtu, jsou schopni účinně spolupracovat – stejné to bude na národní úrovni v porovnání s evropskou) • na základě hobby: např. myslivci (v ČR silná nátlaková skupina, je jim nadržováno například v oblasti držení zbraní v porovnání s ostatními lidmi) |
| Zájmové skupiny Nástroje ovlivňování voličů zájmovými skupinami: | • dlouhodobé poskytování selektivních informací všem voličům (masmédia atd.), expertní činnosti • poskytování selektivních informací určité skupině voličů, vybraným osobám – při kolektivním rozhodování hrají důležitou úlohu – např. ministři, vrcholní úředníci na ministerstvech • podplácení vybraných skupin voličů (korupce): ⟶ přímé podplácení – ze zákona zakázáno, potrestán ten, kdo úplatek nabízí i ten, kdo přijímá ⟶ nepřímé podplácení – získání určité výhody, informací navíc – např. farmaceutické firmy nabízejí lékařům procenta z prodeje svých produktů, jestliže je budou předepisovat ⟶ měří se index korupčního jednání – zveřejňuje Transparency International • využívání ekonomické moci, tj. nátlaku – stávky, demonstrace • hrozba soudními spory – žaloba u mezinárodních soudů |
| Zájmové skupiny Lobbování vs. korupce – zásady vysoké efektivnosti lobbování: | • Oslovit správné úředníky • Udržovat funkční a aktivní vztah s příslušným poslancem, komisařem, ministrem, úředníky, … • Dobré načasování (timing) • Poskytovat konzistentní, cílené a relevantní informace • Být objektivní – v ČR neexistuje zákon upravující lobby, silná hazardní a cigaretová lobby |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 1) pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) | ⟶ Jestliže rozhoduje jedinec, má takové rozhodování své výhody i nevýhody • Výhody: nízké transakční náklady na rozhodování ve srovnání se skupinovým rozhodováním • Nevýhody: může dojít k odbornému případně morálnímu selhání jedince, riziko prosazování vůle jedince • Předpokládáme, že tento jedinec má ze zákona danou pravomoc rozhodovat o věcech veřejných, disponuje potřebnými informacemi k rozhodování, má odbornou a morální kapacitu pro účinné rozhodování a disponuje potřebnými prostředky pro účinné rozhodování |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 2) pravidlo jednomyslné (jednohlasné) shody (konsensuální) | • založeno na jednomyslném souhlasu (konsenzu) všech zúčastněných stran, každý volič má stejnou váhu hlasu • např. v orgánech NATO či v Radě bezpečnosti OSN, při rozhodování o přijetí nových členů EU • výhody: vysoká demokratičnost hlasování, nepotlačení názorů menšiny na úkor vysokých transakčních nákladů, časově vleklá jednání (např. vídeňská a ženevská jednání o odzbrojení z poslední třetiny minulého století, která se vlekla několik desetiletí) • některý z aktérů může vystupovat v roli „hatícího aktéra“, který ve skutečnosti nemá zájem na dosažení konečné dohody, a proto při jednotlivých krocích klade takové podmínky, které jsou pro ostatní jednající aktéry nepřijatelné => tento jev = „selhání konsenzuálního hlasování“, nebo také „kolaps konsenzuálního hlasování“ • s výsledky jednání musí souhlasit všichni aktéři veřejné volby |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: kolektivní rozhodování na bázi většinového hlasování | • Typické pro veřejnou správu – působí tzv. kolektivní aktéři, kteří společně projednávají nějaký veřejný problém, diskutují o něm, navrhují varianty na základě většinového hlasování vybírají variantu, která získá nejvíce hlasů • Vyjádří se více jak 50% voličů, pro zásadní rozhodnutí je vyžadováno pravidlo kvalifikované většiny (3/5 nebo 2/3 většina) – jedná např. o změnu ústavy • Relativní většina – vyhrává varianta s nejvyšším počtem hlasů – rychlé na rozhodování, ale vede k velmi silné opozici, mohou být přijata i pro většinu nesmyslná rozhodnutí – například se rozhoduje mezi 5 variantami a zvítězí varianta, pro kterou hlasovala více jak 1/5 lidí • „většina hlasů“ je relativní označení ⟶ výhody: • možné poměrně rychle dosáhnout výsledného řešení • eliminuje hatícího aktéra, který se může projevovat při použití postupu jednomyslného hlasování ⟶ nevýhody: • ani jedno z většinových pravidel nezaručuje, že bude vybrána nejvhodnější varianta • většina může zneužít svého dominantního postavení a rozhodnout ve svůj prospěch výsledky hlasování plně v moci hlasující většiny změna, kdy si všichni hlasující polepší, označujeme jako tzv. paretovskou změnu (z normativního hlediska můžeme takovou změnu označit jako spravedlivou) většina může rozhodnout pouze ve svůj prospěch – menšina utrpěla ztrátu => část zdrojů jí byla odejmuta a přesunuta ve prospěch většiny – takovou změnu nazýváme redistribucí (z normativního hlediska ji můžeme hodnotit jako „nespravedlivou“) • pravidla většinového hlasování se uplatňují zejména v politice • problém ovlivňování pořadí při použití většinových pravidel |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: použití většinových pravidel | • používáme při kolektivním rozhodování • každé většinové pravidlo má své přednosti a svá omezení – ani jedno z nich není dokonalé! • všechna většinová pravidla způsobují nějakou hlasovací kolizi, resp. poruchu či problém – tuto skutečnost teoreticky zdůvodnil K. Arrow a formuloval ji ve větě známé jako Arrowův teorém: Neexistuje žádná hlasovací metoda na bázi většinového pravidla, která by 1) nezávisela na agendě (jednacím pořádku), 2) zaručovala efektivnost a 3) respektovala individuální preference • většinová hlasovací pravidla a problém hlasovací kolize • vybraná pravidla většinového rozhodování: |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující první preferenci: | • 3a) prostá většina (absolutní) – zjevně demokratické pravidlo – vítězí varianta, která získává nadpoloviční většinu hlasů (více jako 50 %) • 3b) relativní většina – založeno na pluralitě názorů a za vítěze uznává toho, kdo získal poměrnou většinou hlasů, avšak nevýhodou je, že jsou zohledněny pouze první preference hlasujících => vítězí pouze relativní většina, přičemž ostatní hlasující se musí podřídit vůli relativní většiny • 3c) kvalifikovaná většina – při hlasování o závažných společenských změnách, např. schvalování ústavních zákonů – souhlasné procento musí být více jak 3/5, 2/3, … |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Condorcetovo pravidlo (kritérium) | 4) Condorcetovo pravidlo (kritérium) – vzájemně párově porovnává jednotlivé varianty • (francouzský filozof, matematik, politik, od r. 1769 člen Francouzské akademie věd) • vítěz: varianta, která v párovém porovnávání vždy vítězí, se stává vítěznou • výhody: zachycení uspořádání preferencí jednotlivých voličů • problém: volební zacyklení (tzv. Condorcetův paradox) – příklad na preference voličů: ⟶ dané varianty vzájemně párově porovnáváme – vyhraje ta varianta/návrh, která při přímé konfrontaci vítězí nad každou z variant – může ústit v problém, který se nazývá hlasovací paradox/volební zacyklení – důsledky: ⟶ nejsme schopni volbu rozhodnout – chování netranzitivního voliče, který má tzv. dvouvrcholovou preferenci ⟶ je možné manipulovat s hlasovacím pořadím a tím pokaždé určit jiného vítěze ⟶ řešení: aplikace jiných způsobů rozhodování • Arrowův (1972 NC) teorém nemožnosti • neexistuje hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která by nezávisela: ⟶ na jednacím pořadí ⟶ zaručovala efektivnost ⟶ respektovala individuální preference |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Postupné hlasování (párové porovnávání) | • 2 rozhodovací kola – nejprve postavím proti sobě 2 libovolné varianty a poté vítěznou variantu postavím proti třetí variantě (pozor – to, jakým způsobem začneme, může ovlivnit výsledek => hrozí riziko zmanipulování hlasování) |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Hlasování na základě přidělování bodů | • každý volič má stejný počet bodů, vítězem je varianta s nejvyšším počtem bodů; respektuje všechny preference a i váhy |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Bordovo hlasovací pravidlo = Bordův počet = vážené pořadí | •každý hlasující má k dispozici určitý počet bodů, které na základě svých preferencí přiděluje jednotlivým variantám – umožní vzít na zřetel nejen první preference hlasujících, ale ani toto pravidlo nevylučuje riziko strategického chování hlasujících a s tím spjatých „zákulisních dohod“ |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě 3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference Schvalující hlasování | •Každý volič hlasuje pro ty varianty, které doporučuje k realizaci •Některým preferencím nemusím dát hlas |
| Politik altruista | •politik, který přijímá rozhodnutí v zájmu většiny, rozhoduje se ve veřejném zájmu (ne osobním – maximalizace vlastního užitku) – takových moc nebude – jsou nepohodlní a v politice špatně končí – jejich hlasování se nedá dopředu předpokládat |
| Logrolling | •sousedská výpomoc (jánabráchismus), tzv. politické smlouvání •podstatou je racionální politické smlouvání čili „obchodování“ s hlasy – jednající strany vstupují do vzájemné dohody a vytvářejí koalice tak, aby aktuálně, případně potenciálně v budoucnu maximalizovaly svůj užitek •„něco za něco“ – obchodování s hlasy při politickém rozhodování, politické smlouvání, dohoda o vyjednávání podpory při hlasování •př. v ČR volba prezidenta leden 2008 – lidovci podpořili Klause, aby prošel zákon o církevních restitucích – Kalousek potom odmítl, že došlo k obchodu s hlasy, i když to bylo naprosto zřejmé •používá se i na půdě EU: Rakousko souhlasí s přístupem Turecka, pokud se zahájí jednání se zemí, na které má zájem Rakousko |
| Volič medián | •volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující např. vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů •volič medián rozděluje lichý počet voličů na dvě početně stejné skupiny – v pravidlu prosté většiny je to volič, který určuje vítěze – je nazýván pozičním diktátorem – nabídka na politickém trhu je udělána tak, aby zachytily voliče mediána – podle průzkumů veřejného mínění •vysvětluje, proč se programy politických stran přibližují – pokud některá strana vyhraje volby, ta druhá příště použije v něčem podobný program •mediánový volič má na politickém trhu v případě normálního rozdělení prvních preferencí – za předpokladu, že nové politické strany nemohou ihned vstoupit na politický trh – dominantní roli •indikátorem poptávky po poskytovaných statcích, a s tím souvisejících veřejných výdajích, je mediánový volič |
| Vězňovo dilema | •zkoumá se kdy a za jakých podmínek aktéři kooperují nebo kdy se navzájem podrazí •hledá se „nejlepší“ postup bez ohledu na morálku – podraz – ten, kdo jedná sobecky, se chová racionálně •pokud budou spolupracovat: nejefektivnější řešení, pokud se můžeme spolehnout na chování druhého subjektu – pokud se na druhého nemůžeme spolehnout, pak předpokládáme, že nás podrazí a uděláme to taky •pozn. ve skutečnosti lidé ne vždy zvolí podraz – pokud je více kol, tak většinu těchto kol budou lidé kooperovat, protože se budou bát odplaty – když si to už nebudou moci vrátit, rozhodne se každý podle toho, co je pro něj osobně nejlepší |
| Veřejné výdaje | = finanční prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy (alokovány přes veřejné rozpočty) k plnění fiskálních funkcí (alokační, stabilizační, redistribuční) na principu nenávratnosti a neekvivalence •prvky rozpočtové soustavy – veřejné výdaje tečou v ní – má za centrální prvek státní rozpočet, poté krajské rozpočty, municipální rozpočty •ukazatele veřejných výdajů (kvantifikace růstu veřejných výdajů) |
| A) absolutní výše veřejných výdajů | ⟶ přímo vypovídá o výši výdajů v peněžních jednotkách ⟶ výhody: poskytuje informaci o tom, jak velké byly vynaloženy veřejné výdaje v peněžních jednotkách ⟶ nevýhody: ukazatel sám o sobě nepodává informaci, která by umožnila srovnání s jinými zeměmi |
| B) podílový/relativní ukazatel veřejných výdajů – k něčemu to vztáhnu: | ⟶ VV/HDP (např. nízký podíl, nízké daně), elasticita VV (např. E = 1,4 => výdaje rostou rychleji než HDP, nebo E = 0,7 => výdaje rostou pomaleji než HDP), dílčí elasticity VV ⟶ umožňuje porovnávat jednotlivé země z hlediska různých druhů ukazatelů |
| Klasifikace veřejných výdajů dle: | ⟶ funkce – pro analýzu vývoje minulosti a analýzu výdajové politiky (COFOG) ⟶ ekonomických kategorií – pro účely makroekonomických statistik a agregátního fiskálního řízení (GF, SNA 93, ESA 95) ⟶ organizace – pro stanovení odpovědnosti za hlavní skupiny veřejných výdajů a pro každodenní řízení plnění rozpočtu ⟶ fondů – pro správu rozpočtu ⟶ rozpočtových položek – pro kontrolu shody a vnitřní řízení ⟶ programů – pro formulaci politiky a stanovení odpovědnosti za výsledky |
| Ekonomické hledisko | ⟶ běžné výdaje – správce rozpočtové kapitoly zabezpečuje provozní činnosti ve své rozpočtové kapitole • např. výdaje na platy personálu, na opravy techniky, nákup spotřebního materiálu, na energie, … • výdaje, které se v průběhu rozpočtového roku běžně opakují ⟶ kapitálové výdaje – ad hoc povaha • výdaje na investice, jejichž smyslem je vytvořit takový statek, který bude v budoucnu v toku času přinášet uspokojení pro veřejnost • např. výdaje na výstavbu dálnice, na nákup supersoniků pro Armádu ČR či na výstavbu atomové elektrárny |
| Funkční hledisko | ⟶ členíme výdaje podle základních typických činností (odvětví), kam veřejné výdaje směřují • např. výdaje na obranu, školství, zdravotnictví atd. • tato klasifikace je důležitá pro alokaci zdrojů mezi jednotlivé sektory, pro zpracování historických přehledů, pro mezinárodní komparace nebo pro komparaci údajů v čase |
| Efekty veřejných výdajů | •možné mikroekonomické dopady či makroekonomické dopady veřejných výdajů |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 1) demografický faktor | ⟶ souvisí s růstem populace a se stárnutím obyvatelstva • věkové složení obyvatelstva – prodlužování střední délky života, vliv propopulačních opatření má vliv na strukturu obyvatelstva (ekonomické motivy k pořizování dětí) nebo populační boom po válce – exploze porodnosti • změna důchodové systému – zájem na jeho změně mají ti, za kterými již není dost lidí na to, aby je v budoucnu uživili – proto o tom poslanci stále jen mluví, ale nic skutečně neřeší, protože jich samotných se to netýká • změny v demografické struktuře – proč??? – faktory: prodlužování střední délky života X pokles porodnosti • předproduktivní věk VV > VP, produktivní věk VV < VP, postproduktivní věk VV > VP |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 2) geografické faktory | •přírodní katastrofy (např. zemětřesení, povodně atd.) |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 3) technologické faktory | ⟶ faktory rozvoje vědy a nových technologií – nové technologie a technika kladou velké nároky na veřejné zdroje •výdaje na základní výzkum – nákladný, časově náročný => z veřejných prostředků •aplikovaný výzkum – převažují peníze soukromých firem, protože výsledky výzkumů přinesou rychlejší zisk |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 4) sociální faktory | •např. nová kvalita života |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 5) politické faktory | •veřejné výdaje souvisí s politickým (volebním) cyklem •veřejné výdaje rostou před volbami a s přípravou voleb |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 6) demonstrační faktor | •obyvatelé země se dožadují obdobných statků a služeb, které jsou obyvatelům poskytovány v jiné zemi |
| Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 7) ekonomické faktory | •např. inflace, růst nákladů na kvalitnější služby, měkká rozpočtová omezení atd. •další faktor růstu veřejných výdajů byl formulován v rámci teorie prahových efektů A. T. Peacockem aj. Wisemanem a byl rozvinutý J. Diamondem – „státní výdaje rostou v době krizí na bázi procesu inspekce a koncentrace“, po pominutí krize se však nevrací na původní („předkrizovou“ úroveň), ale „zakotví“ na vyšší úrovni |
| Předproduktivní věk (0-15), výdaje na: | •povinná školní docházka •zdravotnictví – př. očkování •transferové platby – přídavky •daňové výdaje – ve formě slev na daních pro rodiče •doprava – účelové dotace (nižší jízdné dotuje stát) •sport, kultura a jiné, … •příjmy jsou 0 •V > P |
| Produktivní věk (16-63), výdaje na: | •školy, zdravotnictví, transferové platby •dopravní obslužnost – dálnice, … •daňové výdaje •bydlení – podpora hypoték, dotace •příjmy: daně z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění •V < P |
| Postproduktivní věk (64+), výdaje na: | •transfery – starobní •důchody doprava – dotace na MHD •zdravotnictví (až 8x více než u dětí) příjmy jsou 0 •V > P |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 1) Wagnerův zákon | •s růstem důchodu na jednoho obyvatele roste v ekonomice velikost veřejných výdajů • „podíl veřejných výdajů na HDP roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, tedy s hospodářským vývojem země“ – je odrazem zvýšeného zájmu o pracující, s růstem HDP by měla růst úroveň sociálních služeb • souvisí zejména s technologickým, sociálním a ekonomickým faktorem • lze jej potvrdit hlavně v Evropě, jinde moc ne |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 2) Baumolův zákon | •náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se zvyšují => cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste •„náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se stále zvyšují“, jednotkou výkonu ve veřejném sektoru může být lůžko v nemocnici, kilometr dálnic, … - vysvětlení vychází z produktivity práce veřejného a soukromého sektoru •souvisí zejména s demonstračním a politickým faktorem •srovnání produktivity práce soukromého a veřejného sektoru |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 3) stát blahobytu | •zdůrazňována redistribuční funkce v sociální oblasti •základní argument – všichni by měli mít přístup k určitým statkům a službám rovný – záleží na státu, k čemu všemu by měli všichni mít přístup •tuto teorii aplikovali severské země => vysoká daňová kvóta => lidé se vyhýbají zdanění v jiných zemích, např. v daňových rájích |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 4) demonstrační efekt | •obyvatelé porovnávají životní úroveň se zahraničím – konfrontace určitých výdajů se zahraničím, je demonstrována snaha, aby vzrostly výdaje – tlak na nabídkovou stranu politického trhu a na zvyšování veřejných výdajů •teorie je schopna vysvětlit změnu veřejných výdajů jen v určitých oblastech |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 5) fiskální iluze | •nerespektování vztahu mezi příjmy a výdaji, vyvolává tlaky na pokles daňové zátěže a růst veřejných výdajů – většina lidí neví ani proč vzniká deficit => nadspotřeba a neefektivnost – většina lidí také neví, jak stát deficit kryje |
| Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů 6) prahový efekt (Peacock – Wiseman) | •vazba na snesitelný fiskální náklad (autoři Peacock, Wiseman); snesitelný fiskální náklad – růst daní •nárazové zvýšení veřejných výdajů po světových válkách |
| Veřejné výdaje | •taková aktivita veřejných financí, která je výstupem z veřejných rozpočtů; smyslem je finančně krýt cíle jednotlivých veřejných politik |
| Veřejné výdajové programy | •označuje systémově propojené činnosti, které se vztahují k určitému cíli veřejné politiky |
| Veřejný projekt | •plán budoucí výdajové činnosti (obvykle plán budoucích investičních aktivit, o jejichž možné realizaci se teprve rozhoduje) |
| Optimalizovaná alokace veřejných výdajů a metody hodnocení veřejných výdajů | •alokace veřejných výdajů se uskutečňuje prostřednictvím soustavy veřejných rozpočtů •optimalizovaná alokace veřejných výdajů je založena na principu, že výdajové cíle jsou sestaveny podle důležitosti (váhy) v závislosti na tom, jaká je důležitost (váha) jim odpovídajících veřejných politik |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 1) identifikace potřeb a cílů | •hledání odpovědi na otázku, CO je cílem tohoto výdaje – požadavky ověřitelnosti, kvantifikovatelnosti, reálnosti a zda je cíl žádoucí – musí respektovat poptávky těch, kteří ho platí |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 2) identifikace selhání trhu | •hledání odpovědi na otázku PROČ tento cíl realizovat z veřejných zdrojů (ekonomická argumentace + redistribuční), pokud tento cíl lze financovat z veřejných zdrojů a jaké jsou důvody, proč to nejde financovat soukromým sektorem? proč právě z veřejných zdrojů? (3 důvody) ⟶ MIKROEKONOMICKÁ SELHÁNÍ – externality (hlavně pozitivní) nebo produkce veřejných statků ⟶ MAKROEKONOMICKÉ DŮVODY – změna inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, úrokové míry ⟶ REDISTRIBUČNÍ DŮVODY – chceme někoho podpořit a určíme koho => velké nebezpečí působení nátlakových skupin => může být velmi subjektivní |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 3) stanovení množiny řešení | •omezení – časové (potřeba do určitého času), finanční (respektovat rozpočtové omezení), prostorové •řešení – formální (abstraktní – šlo by to realizovat, ale musí ještě projít pozměňovacími návrhy), reálná (konkrétní – lze realizovat bez významných změn) •možnosti realizace – veřejná produkce (zajistí ji stát), regulovaná produkce (stát ji zajistí přes dotace, ale produkci poskytnou soukromé firmy) •příklad na zhodnocení cíle: |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – metody, efekty - 1) podle možnosti ocenit v penězích | •hmotné – lze ocenit pomocí cen, vyjádřit v penězích (růst mezd, snížení nezaměstnanosti, růst HDP) •nehmotné – nelze finančně ocenit (bezpečnost, záchrana lidských životů, zlepšení životního prostředí), v oblasti veřejných výdajů je toto velmi časté |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 2) podle efektu | •vnitřní efekty – na území toho, kdo je platí (př. náklady na protipovodňová opatření => snížení povodňových škod v ČR) •vnější efekty – na území toho, kdo neplatí, proto se tedy jedná o pozitivní externality, doporučuje se finanční spoluúčast (př. snížení škod povodní v Německu) |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 3) podle času | •krátkodobé – efekt je patrný do 1 roku a pak odezní •střednědobé – do 10 let •dlouhodobé – více jak 10 let •srovnání efektů v krátkém a dlouhém období |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 4) dle dopadu na soukromý sektor | •důchodový efekt – zvyšuje spotřebu, ceny jsou konstantní a s růstem důchodu se spotřebovává více obou statků •substituční efekt – roste spotřeba dotovaného statku – v případě účelových dotací je snahou zvýšit produkci nebo spotřebu těchto statků |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 5) analýza politických souvislostí | •při předkládání výsledků výstupu výdajového programu je zapotřebí zvážit průchodnost programu při určité politické konstelaci – jde tedy o to, co se zdůrazní jako výsledek – často jsou předkládány jiné cíle, než programy skutečně sledují |
| Obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): 4) hodnocení alternativ – 6) hodnocení úspěšnosti výdajového projektu | •stanovení kritéria úspěšnosti výdajové varianty, programu, projektu – pro hodnocení úředníků, kteří na problému pracují •nevhodně nastavené kritérium úspěšnosti může snížit, znehodnotit výsledek výdajového programu |
| Základní metody pro hodnocení veřejných výdajů (patří k hodnocení alternativ) | ⟶ náklady = vzdání se části zdrojů; 3 možné klasifikace nákladů: •a) hmotné X nehmotné – hmotné náklady jsou náklady, se kterými pracuje oblast veřejných financí •b) přímé – bezprostředně se vztahují k výkonu, nepřímé – následné náklady pro rozšířenou formu CBA •c) variabilní – mění se s úrovní výstupu, fixní – jejich úroveň se nemění (mohou nastat i při nulovém výstupu) |
| Metoda CMA | ⟶ jednoduchá, metoda minimalizace nákladů, předpoklad že všechna výdajová řešení mají absolutně shodný výstup (výstupy všech alternativ jsou srovnatelné – splňují předem stanovené kvalitativní a kvantitativní charakteristiky/parametry) ⟶ 2 metody: • průmyslově inženýrská metoda – sčítání jednotlivých nákladů, sčítací metoda • parametrická metoda – zjišťují se náklady na určitý parametr, ale musí být s čím porovnávat, expertně stanoveno ⟶ výběrovým kritériem je nejnižší cena (minimální náklady) – výhoda: nemusíme hodnotit výstup v penězích ⟶ problémy: • kalkulovány pouze pořizovací náklady, ne náklady po celou dobu životního cyklu výdajového programu • nedostatečné vymezení charakteristik výstupu daného programu |
| Metoda CEA (E – efektivnost) | •výhoda: výstupy nejsou oceňovány peněžně •sledování efektivnosti nákladů vložených na naturální či fyzickou jednotku •v oblasti zdravotnictví, školství •podmínka použití – můžeme použít, pokud porovnáváme varianty, které mají výstup ve stejných jednotkách, u CMA musí být shodný objem, ale u CMA může být různě velký výstup • základní otázka, jak nejlevněji dosáhnout daného cíle • aplikace: náklady na jednotku výstupu = C/počet jednotek výstupu = min • problém: v některých projektech nelze nákladové kritérium brát jako jediné kritérium |
| Metoda CBA | •forma analýzy nákladů a výnosů – umožňuje poměřovat i varianty, které nemají shodný výstup … ale náklady i efekty jsou hmotné (vyjádřené v penězích) •užší varianta CBA – náklady a užitky přímo z projektu •společenská/širší varianta CBA – respektuje přímé i nepřímé náklady, ale i efekty pro celou společnost •B – efekty, C – náklady ⟶ maximalizace efektu B/C ⟶ nejnižší náklady C/B ⟶ nejvyšší rozdíl (hodnocení podle čistého užitku) B – C •výběr: dle efektivnosti vynaložených nákladů (B/C, C/B), dle čistého přínosu B – C |
| Metoda CBA aplikace (postup výpočtu CBA): | • a) C/B ≤ 1 (min) – hledáme variantu s nejmenšími náklady na jednotku produkce C/PVB • b) B/C ≥ 1 (max) – Niskanen – informační asymetrie na straně byrokracie => B/C – vybereme tu variantu, kde je tento podíl nejvyšší (která maximalizuje užitek) – pokud je podíl menší než 1, je to neefektivní ⟶ můžeme použít jakoukoli z výše uvedených dvou variant, bude vybrána stejná varianta • c) B – C = max – maximalizujeme čistý užitek |
| Metoda CBA faktor času | ⟶ jestliže mají být užitky po delší časové období, je potřeba vypočítat současnou hodnotu budoucích užitků – PV • při výpočtu nutná znalost diskontního faktoru i = něco, co znehodnocuje budoucí užitek • čím vyšší diskontní faktor, tím výraznější míra znehodnocení – tím větší preference současné spotřeby, znamená to preference výdajových programů s krátkou dobou trvání (2-3 roky) • vysoká diskontní sazba snižuje PV => projekt nebude akceptován • kdo ale určuje i => diskontní faktor můžeme odvodit od úrokové sazba ze státních dluhopisů • faktor času u nákladů a užitků – metoda čisté současné hodnoty • náklady a výnosy v budoucnosti se převádí do současnosti pomocí diskontního faktoru ⟶ PV = současná hodnota výnosu ⟶ i = diskontní faktor • pokud platí, že B je konstantní, pak současná hodnota |